Ohradňík

Autor: Štefan Vidlár | 9.9.2019 o 9:28 | Karma článku: 0,00 | Prečítané:  27x

Nosiť loptu do nemlátom, proti vetru, napriek drátom. To bol Maxo, kvázi špic, či pršalo, či bol hic.   Taká malá križovatka, zahavkala predo vrátka, je to Maxo, z krvi tulák, uvrešťaný biely čumák.

Co napísat, v životě  sa moje cesty skrížili s vícerýma psíkama. Napr.  Maxo1 -  nekonečně neúnavný čiperný donášač lopťiček, jedovitý míšanec se špicem alebo Maxo2. Echtovňí tulák, kerý na to ale jeden rás velice doplaťil. Všeci ste viděli  trilógiju Slunce, seno a ..., kde velebný pán zaiskril svojim nevyužívaným mužstvem na elektrickém ohradňíku. Ket sme ho namontovali my na našem humně, ale aj v dolňí vrstvjě pro menší zvírence, Maxo sa vracal z jednej s potulek, netušíc a nevjěďíc o co kráčí, ledabylo preskočil živý drát a presně na vlhkého pišuláka dostal parádňí šlehu. Taký frenetický fistulový kvikot, piskot, vreskot, s kerým upaloval dom,  ste ešťe nečuli. Asi dva dňi potem straťil jakékolvjěk chúťky na túlaňí a kryl sa doma bespečím svojěj búdy. Dúsletky to na Maxovi chválabohu nezanechalo žádne, protože ze súsedových sučkú splodil psího potomka, jak to bylo s velebňím pánem nevím? 

 

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Už ste čítali?