reklama

FORKI

A tak malí hafani, hladní biedni, celkom sami, pobehujú kolo brány, kto ich pojme, kto zachráni?  Sem tam lásky kríženec, štíhly stadtford – krásavec. U nás nájdu domov nový, s plným bruchom a bez zloby.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (1)

Vždycky sem túžil mjet vlčáka, teda ňemeckého ofčáka. Nakonec sa to podarilo pitoreskňím spúsobem. V stredňím vjeku sem chodil jezďit na bicáku po obidvoch hrázách v Bratislavje pri Dunaji proto, že to byl zdravý šport, byla to akurát veliká móda, ale hlavňe po hrázi najvícej na petržalskej straňe sa promenádovali na kolečkových bruslách nádherňí baby ve vypasovaných overalkoch, v bikinkách, v mokrých spoťených tričkách a šortkách, no radosť pohleďet , šak zemský ráj to na pohled. Téš prevalující sa zadeček na sedánke bicykla idúcího pred vama alebo rozvlňené periodickým pohybem poprsí nad číslo štyri nutňe vyvolávalo mnohé hríšné predstavy. Toto pochopili šikovňí mafiánskí podňikatelé, kerí si skraja trase postavjali mnohé stánky s občerstveňím a poseďeňím, takže aj lehce unavený športovec si mohel pást oči na temto velkolepém defilé. Pochopitelňe aj já. Stávalo sa né nečasto, že pri pití kofolky si šarmantňe kočky prekládali nošky alebo sa aj zapomjeli a poodhalili zvodné línije járečka...

SkryťVypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou

(Neuvjeríte, rás sem tam zavédel náfšťevu z Turecka, mladého chalana, kerý sa sporo oblečených športovkýň nešťíťil, jak mu káže Korán, právje naopak. Ty na svjeťe druhé alebo treťí najkrajší ženy, v Blavje hlavně študentky s celého Slovenska, spúsobili, že večer, stúj co jemu stúj, nafšťívil ten vychýrený dúm.)

Presila virtuálňí ponuky ale unaví. Tak sa idem občerstvit tú ňejakú alkonealko kombinácijú a vidím okolo bufetu bjehat nádherňího mladého vlčáčka. Zavolám vedúcího, že či ho neprodá? Aňi náhodú, ukázal mi jeho tatu, statného samca, kerý si bježne aj v zímje zbjehel zaplávat do nedalekého Dunaja, a aj pjeknú mamu z vedlajšího bufetu. Tvrdil, že je to tatúf syn, lebo v papuli má presně takú istú kresbu jak jeho otec a že si ho proto nechá. Do tehoto žíhaného páleného šťeňaťa sem sa sfleku zalúbil. To moje somrováňí sa v bufete opakovalo mnoho krát skoro pri každém bicyklováňí, vypil sem tam vodky statečně, aš nakonec majitel povolil a ríká: „OK, prodám ťi teho psa, ale mosíš ho pomenovat Pišta!“ „Jak Pišta, já su Pišta a ket manželka zavelí: Pišta, lehňi!, tak kerý potem z nás?“. Nepovolil, povolil sem já a pri temto závazňím slubje se sankcijú protokolárňího odebráťá psa sa obchod uskutečňil . No a ket sa mňa veterinár po vstupňí prohlídce pýtal, jaké je méno psa, napadla mňa spásonosná myšlenka. Po anglicky je vidlička: „the Fork“, teda Vidlár by mohel byt kludňe Forki. Ríkám dochtorovi: „On má krsňí méno aj prézvisko, Pišta Fork.“ A bylo to černé na bílém, f preukazi zapísané, opečátkované. A ket sem tento dúkaz ukazoval uš mojěmu „kamarádovi“ mafiánovi, velice schuťi sa zasmíl a tuším na jeho účet sme vypili další flašu vodky. A Pištu Forka sme volali nafurt Forki.

SkryťVypnúť reklamu
reklama
Forki
Forki (zdroj: dedo Pejo)

Abych sa vyhel Forkiho rodisku, kde mi hrozila neúročná konzumácia lacnej vodky, choďíval sem s ňím radši na procházky do polňích cest od Rovinky k Dunaju. To byly také polňí cesty kolmo na hlavňí cestu z BA do Dunaj Serdy v dlúžke tak ze pjet kilometrú. Já sem s ňím chodil tak ces dvje hoďinky, teda skoro aš po Dunaj a naspátek. Nemám pamjeť na ména, zato na ksichty ano. Netušil sem, že „pjekné“ výzývavo oďeté ďefčata s výpadofky sem na rychlofky zajížďajú se svojima klientama. Ten deň bylo aj podvečer eště rádné horko. Všimel sem si, že za čas mojej vycházky tá istá slečna absolvovala tri jízdy na moju polňí cestu, ale vždycky s druhým amantem a inačím auťákem. Ostatňí štvrtý nebyl v zaparkovaném auťe na kraji cesty s otevrítýma oknama kvúli temu horku vúbec viďet. Zvjedavý Fork, kerý uš na konci vycházky všecko co bylo treba oňuchal a co bylo potrebné (si označkoval, tak s velikú zvjedavosťú skočil predňíma labama do okna, vrazil papulu dovňútra, fuňal, f tém horku slintal s vyplazeným jazykem, že co by tam tak asi mohlo byt. Pochopitelňe okamžitě sem sa rozbjehel za ňim, chťíc ho s teho okna strhnút, no a ftedy sa mi naskytel naturálňí výjav , jaký by ňejaký umjělec malér honosně pomenoval jak svúj obras ,napr.: „Žena s fajkú“. A tak odftedy sem túto vycházkovú cestu súkromňeňe já pomenoval, že: „Fucking street“. Do čerta aj s pokušeňím, vyhel sem sa sice chlastu, ale další neresť tu na mňa číhala... Forkiho neučili v živoce sa orientovat né iba ty sexuálňí pracovňíčky, ale absolvoval aj legálňí výcvik a zas potkanú ho naučila chytat naša Tinka super fenka jazvečík, s kerú strávili krátký společný čas.

SkryťVypnúť reklamu
reklama

 Rás sa mi podarilo zájít s ňím aš k novému Dunaju, teda k vodňímu ďílu, pred kerým je vybudovaný tzv. inundačný kanál, nač ten slúži vjeďá snát vodohospodári a záplavy. Ces ten vede po trasy vodňího ďíla vícero mostú. Zašel sem k jednému a f tem časi čerstvý držitel zbrojňího preukazu, nadržaný, túžící po boji a strelbje, sem z roztopaše vypálil celý bubének devjetranového malorážkového revolveru do vody. Byl to velice vzrušující zážitek videt ty strely jak preňikajú do hlaďiny a z ní vyšpechujú čarovňí gejzírky vody. Ešťe ale „čarovnější“ byl na smrť vystrašený, ňic netušící rybár, kerý v pohodičke v ťichu rozjímal pod mostem nat zlatú rybkú a kerého já sem nemohel ze žádného uhla viďet. On mektal, já téš (jasné, že moje počínaňí nebylo v žádném súladě se žádným zákonem) a nakonec sem sa vymektal, že cvičím strážňího psa Forka na strelbu. Aby si privykel a nebál sa aňi útočňíka se zbraňú, Fork strihal veličajnskýma ušama a uznanlivo prikyvoval. Po mojem vysvjetleňí a ospravedlňeňí zas prikyvoval rybár. Naprík temu rychlo pobalil svoje saky paky a zmizel. Nevím proč, asi prestali ryby brat...

Štefan Vidlár

Štefan Vidlár

Bloger 
  • Počet článkov:  1 099
  •  | 
  • Páči sa:  2 426x

Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (70, 176, 120, 630 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Zoznam autorových rubrík:  NezaradenéSúkromné

Prémioví blogeri

Monika Nagyova

Monika Nagyova

295 článkov
Milota Sidorová

Milota Sidorová

5 článkov
Post Bellum SK

Post Bellum SK

74 článkov
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Yevhen Hessen

Yevhen Hessen

20 článkov
reklama
reklama
SkryťZatvoriť reklamu