Politik, co súká slová,
aby byla vjeta nová.
A k tým slovám pridá notu,
zdúrazňit sce stú novotu.
Nota dúhá krátká, ňíská hore,
písňe slof a rečí more.
Mezitým sú pauzy, mezery,
snát mu národ uvjerí.
Zakryt pravdu druhú krivdú,
prekryt krivdu inú pravdú,
natrít blato, co čovíčka súží,
na to čárka zas poslúží.
Často hodzí otázňík,
odpovídat neví ňik.
Na procivníka výkričníky tri,
hubu drš, doma sec a sa nepri!!!
Jeden reční v Dur
a druhý v mol,
jeden reve tak jak túr,
druhý leje svjeta bol.
Ruky cvičá gymnastiku,
ket skrývajú šlamastiku.
Ket je „prúser“, vícej puchu,
úsmjef taký, od zubú až k uchu.
Na co, ludé, tento vikuk,
s kopú slov má na co zálusk?
Jeden drahý chronometr,
neschová ho žádný svetr.
Druhý v ruce vzácné péro,
do kapse by strašňe scelo.
Další jachtu, motorku,
o čurání báchorku.
A ten, co pil pivo, chlast,
za volantem samý žvást.
Politik sa v cichu borí,
za majetky, pola, bory.
Za peňíze, za paláce,
za štátní a za málo práce.
Tlusté konta v zahraničí,
banky vjeru ňic nezňičí.
Šperky, zlato, obrazy,
tovar, co sa neskazí.
Politik to nahonobí,
sem tam iba s troškú zloby,
aby jeho dzetné dzceci,
strýčkové aj další šeci,
furt si žili jak ten VIP,
blaho, Eden, enem fťip.
Šak dobre, ale co náš politik?
Nahromadzil tak jak ňik
(ostane mu na pomňík?),
má f tem cvik, využije každý trik.
K temu ale chýbá cosi,
na záhradze pávy, taktéš pštrosy.
Moc a vláda v jeho svjece,
šecko skryté, ze začátku básňe, v novej vjece!!!
Lachko že sa šafárí,
v cuzím štátňím chotári.
Bodaj nezávislé súdy,
pro dzecičky tmáry, bludy.
Škoda, že tma tmavá nesvítá,
hríchy iscí s imunitú imunita.
Zodpovjednosc politická, teda žádná,
onedúho nová sicla preparádná.
Skus ty šlohnút enem „ňic“,
uvidzíš de posedzí si tvoja ric?
Žandár mosí pomáhat a chránit,
a politika ťelem, dušú bránit.
Mnohý sce byt Pánem Bohem,
Chvála Bohu, skúr či neskúr bývá: „Zbohem!“
„Idem od Vás,
ublížil sem (aňi nepomohel) každému z Vás.“
A tak to bježí dookola,
a nás, ludkú Božích,
furt a stále, považujú za vola...