Jak mňa zbili

Autor: Štefan Vidlár | 25.1.2020 o 10:47 | Karma článku: 1,02 | Prečítané:  168x

Hrích, trest, pokora a odpusceňí, schéma, co tvúj život isce zmněňí. Každý z nás jě navrácený syn, tak neváhaj a frč na plný plyn!

Iinšpirované nedávňí ministerskú událoscú

„Permanentňí, trvalá a nevymýťitelná byla rivalita v Holíči mezi žákama starej a novej školy (ZŠ), asi jak mezi Holíčem a Skalicú (Šak víte, že co je najkrajší v Holíči? Né? Ná, pohlet na Skalicu...). Ket sa nemýlím demarkačňí línijú byla právje naša ulica, vtedy nésla méno ul. 1. Mája. Proto já sem choďil púvodně do starej a neskúr po postaveňí do novej školy. Na školském dvori starej školy sa v zímjě robilo perfektňí veliké kluzisko na zimňí radovánky. Na ja, ale akorát po mojem odchoďe do novej školy sa neoficiálňe múj  vstup na toto bruslisko uzavrel. Túžba zahrát si hokej na šlajfkách priklučkovaných k tým koženým bagančám byla ale silnější. Staroškolskí bodygárďi a ochráncové „starého zákona“  mňa okamžiťe rekognoskovali, zeskrínovali a dilitovali. Skutečným pjastným súbojem z ledu deložovali a odložili k virtuálňímu „ledu“.  Ubečaný, ískejpovaný sem došel dom a nehrďinsky sa požaloval. Mosím trošku odbočit a priznat, že múj tata mněl pro osobňí ochranu jak dochtor takú malú samonabíjací Beretku ráže 6,35. Mjel ju ešte od vojny, kedy mu ju zabezpečil jeho švagr, plukovňík Cherubín K. A ket sa hrdý tata dozvjeďel, že jeho korunňího princa potupně zbili, rozpajeďil sa, zebral pištol aj mňa a hajde na školský dvúr. Tam exekútor mojich monoklú eště ňic netušíc v pohoďe šanťil. Rýchlo precitel, pochopil a začala naháňačka jak v akčňím filmje. Jasné, že uš ťelnatý pánko na mladého „kriminálňíka“ nestačil. Ten zdrhal k holíčskemu pivovaru a dálej smjerem k aleji do polí. A tak v zúfalstvjě a hambje od potupnej prehry v temto bjehu, zdvihel tata pištolku nad hlavu, vystrelil a zreval: „Stoj, lebo strelím!“ v náďeji, že zločinec sa zlekne a v obavje o svúj život zastaví. 

  Lenže za socíku nebylo zvykem používat bez ostychu ostré strelné zbraňe jak fčil v Americe a uš aj pomály u nás, a tak temuto neskúsenému delikventovi výstražňí výstrel v tem časi evideňe ňic neríkal a zdrhal neúročným tempem dálej. Na dúvažek, rozrušený pronasledovatel sa šmykel na kluském zaňeženém ušlapaném chodníku a jak byl dlúhý a široký, tak  sa vážený  pán dochtor nedústojňe rosplácel na tratuári.  Neutrpjela tým  enem Vidlárofská česť, ale aj jeho riťochrbet  a múj fejs.“

Páčil sa Vám tento článok? Pridajte si blogera medzi obľúbených a my Vám pošleme email keď napíše ďalší článok
Pridaj k obľúbeným

Už ste čítali?